Tématem obrazů Julie Koudely Hansen-Löve je paměť a pozadí lidské zkušenosti. Její snaha se může zdát bezelstná. Postupuje však promyšleně od zkoumání motivů paměti intenzivně osobního charakteru, přes ozařování nevědomých zákoutí lidské duše až po hlubinnou kontemplaci nad zázrakem živoucí přírody.
Motivy zašlých časů tapet aristokratických komnat či malby na zdech pokojíků jsou tišší svědci lidských příběhů a tajemství. Podléhají marnosti, drolí se, blednou slunečním žárem, barvy vymývá déšť, plesniví, jejich sdělení slábne s šipkou času. I další předměty autorčina zájmu, lidové obrázky - votivní dary se časem transformují. Původně zobrazovaly zásadní životní situace, zlomové okamžiky, chvíle osvícení či zatracení. I tato intenzivní osobní sdělení ale časem ztrácí svou srozumitelnost a naléhavost, ustupují zkáze. Julia Koudela Hansen-Löve si ale dobře všímá, že tímto procesem zapomínání a rozmělňování zároveň vzniká nová hodnota. Obrazy získávají obecnější archetypální platnost, stávají se součástí sdílené zkušenosti. Tím se autorka dostává hlouběji do oblasti nevědomí. Soustředí se na motivy až mýtického obsahu - zkáza města, jezera zapomnění, údolí oddělující pomíjivý život od věčnosti, kosti a květy - dva kraje intervalu zmaru a znovuzrození. Motivy Julia Koudela Hansen-Löve redukuje až na základní úroveň symbolu, podstaty obsahu (plot, hora, hladina, křišťál).
V nejhlubších sférách se tak autorka snaží dostat k samé podstatě (božské) přírody. Její krystaly jsou dokonalé formy ideje hmoty a energie života zároveň. V podzemí zůstávají ukryté našim smyslům (vědomí) jako mystéria dechu bytí mezi kořeny původního (objektivního) světa. Krystaly - zárodky a archy světů, paralelní vesmíry ozařují okolní temnotu, život osvěcuje entropii.

Julia Koudela Hansen-Löve je ve své tvorbě bytostně upřímná. Trpělivě pozoruje děje a osudy všude kolem, prozkoumává výklenky nevědomí lidské duše a na samém dně podstaty nachází světlo.

text: Andy Kra